U plotu zůstaly ve sněhu stopy kočky a na zahalených záhonech leží tiché vrstvy hlíny, zdánlivě bez života. Vzduch je čistý, ostrý, jakoby sám vybízel k zamyšlení nad tím, co v zahradě přichází s novým rokem. Pod povrchem, skrytě, začíná nenápadná práce, která ovlivní celý další cyklus růstu. V lednu zahrada tiše přijímá rozhodnutí, které určují její jarní proměnu, i když teď je zdánlivě v klidu.
První kroky k nové sezoně
Slunce v lednu dopadá ostře na záhony, ale mráz drží půdu pevně sevřenou. Když na několik dnů poleví a zem změkne, je čas otevřít kompost a nabrat jeho temnou, drobivou strukturu. Kompost starší než půl roku se rozprostírá na záhony v pěticentimetrové vrstvě, někde dokonce až deset. Prsty na rukavicích lechtavě projíždějí rýči a jemně vpravují zúrodněnou směs ke kořenům budoucích plodin. Každý druh půdy vyžaduje svůj přístup; těžká hlína vítá nasekané větve a slámu, suchý písek žádá víc kompostu, jinak zjara rychle vyschne. Když půda zůstává ledová nebo zcela promáčená, počká se. Silou by šla proti sobě.
Semena, která snesou zimu
Zatímco některé rostliny odpočívají, jiné už čekají na svou příležitost. Chladnomilné druhy, jako bob, špenát či salát, mají náskok – klíčí i v nízkých teplotách, aniž by se zalekly nenadálého ochlazení. Leden je také čas na výsadbu česneku, zvlášť pokud nebyl zasazen na podzim. Mladé rostlinky dostávají kabátek z ochranné textilie nebo se jim připraví místo ve studeném pařeništi, kde zůstanou chráněné před prudkým větrem. Každá čerstvá řádka ve sněhu je slib budoucí úrody.
Stromy a keře pod drobnohledem
Stromy bez listí připomínají staré kresby – linie větví se rýsují jasně a všechno nemocné nebo křížící je rázem vidět. Teď lze vzít do ruky ostrý a dezinfikovaný nůž či pilku. Řez je otázkou soustředění: šikmo nad pupenem, tak aby voda nestékala dovnitř. Hlavní je uříznout větev čistě, bez zbytečných třepení. Jedenkrát mezi stromy nůžky sterilizovat a nikdy neřezat nazdařbůh; strom by mohl krvácet, nebo zamrznout. Jádroviny potřebují péči hlavně od prosince do března – touto dobou se určuje, kolik budou rodit a jak budou růst. Větve, které padají na zem, nekončí jako odpad. Počkají na kompost nebo si je drtič vezme do štěpky.
Lednové úkryty a ochranné vrstvy
Kolem některých trvalek už šustí sláma, jiné jsou skryté pod lístím. Ochrana je v zimě často jemnější než se na první pohled zdá. Juta, sláma i spadané listí dovolí rostlinám dýchat. Na plast by mohla přijít plíseň. Květináče mají svůj vlastní svět – jejich kořeny hrozí promrznutí, proto stojí na prknech daleko od ledového chodníku. Ovinuté matricí nebo jutou a seskupené u zdi čekají do jara. Zalévání jen pokud nemrzne a voda stihne odtéct. Některé opravdu choulostivé druhy cestují do studeného skleníku, kde najdou v lednu nové útočiště.
Nářadí a údržba, na kterou je čas
Není třeba spěchat, v dílně je přítmí a vůně železa. Ruce přejíždějí po kovových čepelích, kde setřou zbytky hlíny a rzi. Nůžky, nože, rýče i motyky dostanou nový život brouskem a kapkou oleje. Každý kousek je pečlivě prohlédnutý, vadné topůrko vyměněné. Čistota znamená menší šanci na přenos chorob. Nářadí nesmí schnout ve vlhku – suché místo je pro jeho zimu stejně důležité jako pro ostatní obyvatele zahrady.
Strážci zahrady i v zimě
V ptačích budkách šustí zbytky loňských hnízd. Lednové dopoledne je ideální pro vyčištění budek, teplá voda a tvrdý kartáč zbaví dutiny zápachu i chorob. Opravené a vyvěšené v různé výšce, připomínají, že zahrada je domovem i pro jiné tvory než lidské ruce. Nové budky se rozmisťují tam, kde je klid i přístup k potravě. Krmítka se v mraze stávají centrem dění – semínka, oříšky, lojové koule mizí rychleji, než člověk stihne usledovat, kdo všechno se zastavil.
Celoroční investice, která tiše vrací
Práce je v lednu méně vidět než na jaře, ale její otisk zůstane v každé části zahrady. Co lednový den vysloví skrze kompost, pečlivý řez nebo jemné ochranné vrstvy, to jaro zúročí v síle barev a čerstvosti. Zimní práce není jen povinnost – je to klidné očekávání a drobná jistota v každodenním rytmu roku.
