V ranním šeru, kdy je šeď parku narušena teprve prvním šuměním keřů, proběhne kolem bez viditelného úsilí stroj s pohyby tak plynulými, že člověk na chvíli zapochybuje o tom, co vlastně sleduje. Nohy dopadají tlumeně, pružně, vždy přesně a bez zaváhání, jako by si je svět vymyslel pro běhání. Vzduch je naplněný napětím očekávání, co vlastně dokáže nový druh čtyřnohého atléta – stvořeného z karbonu, kovu a algoritmů.
Pohyb, který připomíná zvíře
Na okraji města, mezi stromy a cestami, se rodí něco nečekaného. Robotický pes sviští po trávě, jeho silueta je kompaktní, nízká, žádné zbytečnosti. Vzpřímeně se pohybuje tempem, které nabourává představy o hranicích mezi strojem a přírodou. Vysoká kolena pruží jako tlumiče, karbonové lýtka dávají nohám pevnost, rychlost i obratnost. Tvůrci se inspirovali tarbíky i pantery. Výsledek? Efektivita, kterou příroda brousila tisíce let, je zachycena v hliníku a uhlíkových vláknech během několika měsíců.
Mezi pružností a výkonem
Na kolenou se jasně rýsuje systém pérování, mechanika kolena se napíná při každém kroku. To, co pro zvíře zajišťuje hladké zvládnutí terénu, slouží i tady – pružina pohlcuje náraz, dává další energii. „Boty“ robota svírají podklad s přilnavostí, kterou by záviděl i levhart. Mezitím v útrobách, kde člověk místo svalů najde motory s vysokou hustotou výkonu, pulzuje energie. Bez váhání poskytují nohou přesně tolik síly, kolik je potřeba pro odraz i dopad.
Synchronizace pohybů i myšlenek
Každý jeho krok je dílem umělé inteligence. Algoritmy vyhodnocují povrch, sledují napětí v každém kloubu a v milisekundách rozhodují o úpravě chůze. Není tu žádná stereotypní monotónnost. Místo ní přirozený pohyb. Systém se učí – vezme si z pohybu zvířat právě to, co potřebuje, propojí laser přesnosti s instinktem. Využívá princip kyvadla, který zná tělo zvířete i matematika. Synchronizace končetin, kalibrovaná do plynulosti, udržuje výkon i na nerovném povrchu.
Rekord nejen pro záznamy
Na běžecké trati robot překonává vzdálenost sto metrů za čas, o jakém si většina lidí může nechat zdát. V krátkých vteřinách mizí cíl v dálce. Překonává dosavadní limity, které určoval stroj HOUND z Koreje. Nový rekord je důkazem, že i technologie může být rychlejší, než se čekalo. Pro vývojáře je to však jen začátek. Inspirace z ostatních laboratoří ukazuje, že cesta vede k efektivnějšímu pohybu, k nalezení dokonalé rovnováhy mezi výkonem a úsporou energie.
Blízkost přírody a techniky
Zůstává zvláštní dojem: robot nikdy nebude úplně zvíře, nikdy nebude mít nervy a strach. Přesto se jeho pohyb začíná podobat atletům přírody tak těsně, že hranice mezi mechanikou a biologií se rozostřuje. Syntéza svalů a motorů, kloubů a algoritmů. Každý pokrok je připomínkou, že technologie má sílu přesáhnout předsudky a přesvědčení. Spojení přírody a techniky tak získává nový a nečekaně harmonický význam.
V tichu, které následuje po těžkém dechu závodu, zůstává jasné, že před očima vzniká nový druh pohybu, živý a výkonný. S robotickým atletem se mění i představa o tom, čeho mohou lidé hledající inspiraci ve světě zvířat vlastně dosáhnout.
